pondělí 20. ledna 2014

Proč se vůbec obtěžovat s nějakým pletením?

knit


Začala jsem s pletením po roční pauze. 
Koupila jsem si krásnou doma barvenou a spřádanou přízi v krásné, zářivé, strakaté fuchsiové barvě, a  zuřivě jsem dva dny pletla, dokud jsem si neuvědomila, že moje nová nekonečná šála bude naprosto nepřiměřeně obrovská...Všechno jsem musela vypárat a moje nadšení trochu opadlo.
Když jsem si pak pletení vzala na návštěvu ke kamarádům, někdo mi položil zajímavou otázku: "Proč se štveš s pletením nějaké šály? Je s tím tolik práce a krásnou šálu si můžeš levně koupit kdekoliv?" Dobrá otázka. Když si můžu koupit slušnou šálu za 10$ v H&M, proč bych si kupovala za 50$ ručně spřádanou přízi a strávila nejméně týden jejím pletením? To nezní úsporně.
Ale tady jde o víc. Pletení je zvláštní směsicí relaxace a aktivismu, protesu a tradice. Moje touha vzít ho zase znovu do rukou začala po přečtění knihy Elizabeth Cline - Přeoblekováno - překvapivě vysoká cena levného oblečení (recenze v angličtině zde). Autorka prosazuje hnutí za "pomalé oblečení - slow clothes", módní ekvivalent "pomalého jídla - slow food" - spotřebitelé v tomto hnutí se začínají více zajímat o pozadí výroby oblečení.
Pletení je můj malý příspěvek k hnutí "slow clothes" z těchto důvodů:
Vytvářím věc vysoké kvality: protože do této šály investuji peníze a čas, je daleko cennější než cokoliv, co bych si koupila za 10$. Budu se o ni starat a vydrží mi roky a roky, bude stále držet tvar a barvu poté, co by se ostatní levné šály dávno rozpadly. V Severní Americe je oblečení natolik devalvováno, že je prakticky na jedno použití. Pro naši Zemi by bylo mnohem lepší, kdybychom přestali nakupovat levné oblečení, které nic nevydrží a investovali do méně věcí, které jsou ale kvalitní a vydrží mnohem déle.
Pletení je způsob jak znovu získávám nezávislost: žijeme ve světě, ve kterém jsme závislí na určitých jedincích a společnostech, které pro nás provádí vysoce specializované činnosti. Je na tom něco velmi uspokojujícího, když převezmu zodpovědnost za výrobu části svého oblečení a vzkážu tím módnímu průmyslu, že nepotřebuji, aby pro mě vyráběl šály.
Pletením mohu pomoci lokálnímu obchodu: není levné koupit si dvě klubíčka ručně spřádané příze, ale mohu tím podpořit místního farmáře. Podle E. Cline, kdyby každý Američan přesměroval 1% svého příjmu do lokálních doma vyráběných produktů, vytvořilo by se tím 200.000 pracovních míst. Levné importované oblečení naráz vypadá mnohem dražší, když započteme ztrátu pracovních příležitostí v naší lokalitě.
Konečně, je to opravdu dobrý pocit vytvářet něco vlastníma rukama: je v tom takový pokoj a klid, když moje prsty opakují stále dokola jednoduchý pohyb a tím vytvářím něco užitečného a krásného zároveň...


Přeloženo se svolením autorky - Katherine Martinko.
Původní text zde.
Fotografie z Pinterestu.

12 komentářů:

  1. Pěkný článek. Škoda, že moje angličtina je nulová :-(

    K bodu VYTVÁŘÍM VĚC VYSOKÉ KVALITY bych dodala, že pletením/háčkováním vytvářím věc především vysoké ceny. Háčkovat (natož plést - při mém tempu) vlastně můžu jen pro sebe a své nejbližší a nejmilejší okolí, protože cena příze není zanedbatelná (pokud nejedu v glorii či nerecykluju) a cena mé práce také, měřeno tím, co vydělám za hodinu prací v zaměstnání. Už nějakou dobu přemýšlím o strategii prodávajících na Fleru, jak asi vybalancovávají poměr mezi tím, co je únosné pro zákaznici, a oceněním vlastní práce u časově náročnějších výrobků, jako je třeba háčkovaný šál, který se za večer asi nesfoukne...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemůžu mluvit za všechny co prodávají na Fleru, ale některé mamky pletou či háčkují na mateřské a přividělávají si tím, jiné třeba vlastní obchod ve kterém prodávají a ve volných chvilkách pletou či háčkuji a pak svoje výrobky prodávají. Cenu podle mě stanovují materiál + přidaná hodnota. Ale jako hlavní pracovní poměr to asi není. Někde na Fleru jsem četla debatu, že někteří prodávající podhodnocují svoje výrobky. Už jsem si vzpomněla, bylo to ohledně pletení ponožek. Diskutovalo se tam o tom, že na Fleru prodávají ponožky od 30 Kč do 500 Kč. Ty které prodávají už douho ví, jak ocenit výrobek aby se prodal. Je to asi o zkušenostech.

      Vymazat
    2. Pokud bych měla přivýdělečnému háčkování/pletení věnovat čas, kupř. když jedu dopravním prostředkem, klábosím s kamarádkou, čekám u lékaře, zkrátka dobu pro výdělečnou práci nevyužitelnou, pak může být i podhodnocená cena přínos :-)
      Znám cenu svého pracovního neháčkovacího času, a tak když pracuju, pracuju za cenu své práci odpovídající (i když ve státním školství je to VELMI pofidérní :-) ) a nebo pracuju zadarmo, tedy za děkuju, z laskavosti, z přátelství, z potěšení z práce nebo prostě z charity. Ale vyhýbám se práci pod cenou, protože to tu práci devalvuje.

      Vymazat
    3. No a to právě podle mě hodně lidí dělá - prodává pod cenou. Raději dají nižší cenu aby prodali. Známá se mi jednou ptala, proč neprodávám to co vyrobím. No a já se jí zeptala, jestli by byla ochotná mí dát za ten klobouk tolik a tolik. Ona na to, že je to podle ní moc drahé. No a já jí odpověděla, jestli by ona pracovala v práci pod cenou. Prej ne. No tak proto neprodávám. Lidé u nás nejsou zatím ochotni kupovat ručně pletené či háčkované věci za vyšší ceny, které alespoň z části odpovídají vynaloženému času. Nepočítám materiál.

      Vymazat
  2. souhlasím s Peťkou, bylo by krásné umět (si) ocenit ruční práci

    OdpovědětVymazat
  3. Já možná jen dodám: ocenit vlastnoručně vyrobenou věc - není jednoduché. Protože to nestojí jen materiál a čas, ale i nápad, a v neposlední řadě... i když to zní tak nějak lacině... člověk to asi nemůže dělat lhostejně, prostě do toho dá i kus sebe. Na druhou stranu - málokdo dokáže tu cenu přijmout, akceptovat. A to je škoda. Raději si pořídí něco dovezeného za pár korun z Asie.

    A líbí se mi také bod o získání nezávislosti :) Ano ano, člověk si tak kolikrát může vyrobit něco tak neuvěřitelně originálního, že nakonec tím třeba inspiruje i další lidi :)

    Katko, moc krásný článek! :)
    J.

    OdpovědětVymazat
  4. Myslím, že to je problém tohoto světa, že jsme si zvykli na to, že na nás dělají v Asii za mizivé ceny a tak neumíme ocenit práci druhých....pak nám to, co pro nás někdo vyrobí zde a nechá si zaplatit svoji práci, přijde hrozně drahé....já sama jsme si určila takovou střední cestu ocenění své práce a najdou se lidé, kteří mi za práci zaplatí a za to jsem ráda, ale pod cenu to nedělám, nějvětší radost mám když někoho obdaruji - kvalitním materiálem i svojí prací..:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj, tak já pletu od nějakých 6 let. Takže s přestávkami 28 let. No a háčkovat jsem začala před 5 lety po narození malé. Pletla jsem, protože mě to bavilo. Pak proto, že jsem se chtěla lišit od ostatních holek. V sedmé nebo v osmé třídě jsem už suvereně upletla svetry, za které by se nemusela stydět ani dospělá ženská. Propletla jsem úspěšné do pracovního procesu. Méně času, méně pletení. Na mateřské to teď doháním.
    Také mi v práci říkali proč pletu, když se to dá v krámu koupit za pár korun a bez práce. Já se chci ale nadále odlišovat. Miluji pletené či háčkované věci. Upletu si je přesně na míru. Nikde mi nejsou krátké - rukávy či délka svetru - jsem vyšší a štíhlá, takže mi u většiny svetrů velikosti S či M jsou krátké rukávy. Také mi přináší radost, když mi někdo pochválí hezký svetr či šálu. Můžu recyklovat, což u kupovaných nejde. No a také se mi ještě nikdy nestalo, že by se mi ručně pletený svetr v pračce po několika vypráních mírně srazil, což u kupovaných se mi už párkrát stalo.
    Mateřská mi změnila pohled na svět. Dříve jsem nosila černou čepici nebo klobouk a k tomu šálu. Pak jsem začala malé plést barevné čepice a šály, pak sety. No a najednou jsem cítila potřebu mít také něco barevného. Můj zimní šatník prošel velkou změnou. Díky tomu, že si to upletu či uháčkuji jsem tak nějak finančně nezávislá na obchodnících s konfekcí.
    Pletu s láskou pro sebe, svoje děti, muže, setru, neteře a neteřinku. Jsou to dárky od srdce.
    No a cena? Myslím si, že spousta pletařek prodávající svoje výrobky je prodává pod cenou. Lidé nejsou ochotni platit za ruční práci tolik, kolik je jejich skutečná hodnota. Proto spousta prodávajících raději dá nízkou cenu, aby prodala. Já zase nejsem ochotná prodávat pod cenou a kdo prodává, tak tím znehodnocuje práci ostatních. Teď jsem zrovna koukala na fleru, někdo tam prodává háčkovanou čepičku za necelých 50Kč, to není ani cena za materiál. To fakt nechápu.
    Stále více lidí se vrací k ručním prácím. Tak doufám, že tento trend bude i nadále pokračovat a mi v ulicích uvidíme více originálních modelů jak na dětech tak i dospělých. A necháme se tak inspirovat k dalším našemu tvoření.
    Terka

    OdpovědětVymazat
  6. Děti, které maminka obléká do vlastnoručně pletených věcí, hřeje nejen ta šála nebo svetr, ale i ta láska, kterou do toho maminka dala...To máte jako s domácím džemem... to se zkrátka koupit nedá!
    Mějte se pěkně,J.

    OdpovědětVymazat
  7. Pletení a háčkování mě zkrátka baví. Výsledek je někdy otřesný a kdyby se propočítala hodinová taxa, tak "otřesný za tisíce", ale to je jedno. Ta fascinující proměna provázku v kus oblečení, pěkně očko po očku, s tolika úžasnými možnostmi vzorů, je nádherná.
    Díky, Vlněné sestry, že jste se pustili mj. i do rozšiřování těchto textilních technik mezi veřejnost.
    Petra

    OdpovědětVymazat
  8. Jsem ráda, že jsem narazila na tento blog a ještě lépe na tento text! Děkuji a budu sledovat dál ♥

    OdpovědětVymazat
  9. Já si tedy bez pletení nedovedu představit, jak trávím zimu a hlavně důchod. :D Nejraději pletu vlněné vesty pro svoje dcery, které je rády nosí. Akorát doufám, že je opravdu rády nosí a neprojevují radost jen tak naoko. Dokonce jsme s manželem uvažovali i nad tím, že bych ještě otevřela živnost a pletla i na zakázku a přivydělávala si tím. :) Máte s tím někdo zkušenost? :)

    OdpovědětVymazat