Dnes bychom Vám rády představily ženu mnoha dovedností, tváří a umů - Petru
z blogu Bududub.
Jak a kdy ses naučila plést a háčkovat?
Začala
jsem brzy. Někdy kolem 9 let. Základy mě naučila máma (krátký sloupek, dlouhý
sloupek, hladce a obrace). V pubertě jsem pauzírovala a k pletení a
háčkování jsem se vrátila na první mateřské. Na těch maličkých věcech se člověk
naučí vše potřebné a navíc to rychle přibývá. Velkým učitelem byl a dodnes je internet
a kamarádky pletařky internetem získané.
Co pro Tebe háčkování/pletení znamená?
Hodně.
Myslím, že nejsem závislá, ale na druhou stranu popírání je 1. příznak
závislosti, že. Pletení mi přináší
uvolnění a pocit, že je všechno jak má být. U ranní kávy stačí udělat jednu
řadu a člověk se dokonale probudí a naladí. Před spaním zase kousek a člověk se
zklidní a příjemně „dounaví“. A pak to plánování projektu. Je nutno zohlednit
tolik věcí. Pro koho, z čeho a co vůbec. A pak ten výsledek. Mám
vypozorované, že i když si moje děti můžou vybrat mezi mnou pleteným a
kupovaným, sáhnou po pleteném od maminky. A to hřeje dvojnásob.
Máš nějaký oblíbený materiál?
Vlna,
bavlna a poslední dobou i bambus. Prostě co nejvíc přírodno. Chápu, že pletení
je dřina a např. vlna se opravdu o něco rychleji obnosí, zplstnatí. Jenže to
není její závada. To k ní prostě patří. A i potom takový svetr hřeje po
ovcích a je příjemně měkký. A možná právě proto, že pletení je dřina, tak i
k výběru materiálu by se mělo přistupovat zodpovědně a s rozvahou a
nehledět jen na cenu a barvu. Za to se moc přimlouvám, protože mám kopřivku za
ty děti v akrylu. Děti v něm asi nezmrznou, ale je to jako bychom
kolem nich omotali pet lahve. Sice neprofouknou, ale nezahřejí a neporadí si
ani s vlhkostí. Mám radost, že už i výrobci sportovního a funkčního
textilu přišli vlně na chuť. Letos jsem viděla lyžařské i běžecké vlněné ponožky
a např. i merino funkční prádlo. Mimochodem merino úplet se dá už koupit i jako
metráž. Jediné, co ještě beru na milost, jsou směsové příze. Na ponožky
například ideální poměr 80% vlna, 20% polyamid. Vlastnosti vlny jsou zde
zachovány a umělá příměs drží tvar výrobku a zabraňuje jeho rychlému patovému
proděravění.
Jaký je Tvůj oblíbený výrobek/projekt/design?
Tak
tady ze mě asi nevypadne nic konkrétního. Možná, že ten oblíbený je vždycky
ten, co je právě na jehlicích. Momentálně je to svetr nazvaný „Jsem
v zahradě“. Recykluji do něho všechny zbytky klubíček z minulého
roku. Nejsem totiž žádný klubíčkový sysel. Nemám doma zásuvky, skříně a krabice
plné vlny. Kupuji příze, když už není do čeho smysluplně zabodnout jehlice či
háček.
Kde všude jsi už pletla? Bereš si s sebou pletení
ven:-)?
Většinou
pracuji současně až na třech projektech a přeskakuji. Jeden je cestovní.
Cestuje se mnou téměř všude. Další mám trvale v košíku v pracovně a
sahám po něm automaticky při kávových siestách a návštěvách. Poslední
v ložnici u postele. Tady to pravda trochu naráželo na manželův odpor. To
jsme ale vyřešili tím, že už plete taky. Momentálně se z něho stává
specialista na pletení ponožek na 4 jehlicích J
Má pro Tebe pletení/háčkování nějaké záporné stránky?
Nevím o nich.
Jaký je Tvůj pletařský sen?
Já
myslím, že ten už je z velké části splněný. Zkusila jsem si už uplést
hodně. Od extrémního pletení na jehlicích síly násad od košťat až po háčkování
krajek z šicích nití nebo pletení z marcipánu. Tak snad jen ještě víc
pokořit ten kolovrátek. A do stáda přihodit nějakou tu merino ovci či mohérovou
kozu.
Děkujeme za rozhovor!
Pletení je praktická věc. A nejen
to – je to také tvůrčí činnost, vzniká něco vzácného a neopakovatelného. 
