Bududub aneb pletky paní Petry

Dnes bychom Vám rády představily ženu mnoha dovedností, tváří a umů - Petru 
z blogu Bududub.

         Jak a kdy ses naučila plést a háčkovat?

Začala jsem brzy. Někdy kolem 9 let. Základy mě naučila máma (krátký sloupek, dlouhý sloupek, hladce a obrace). V pubertě jsem pauzírovala a k pletení a háčkování jsem se vrátila na první mateřské. Na těch maličkých věcech se člověk naučí vše potřebné a navíc to rychle přibývá. Velkým učitelem byl a dodnes je internet a kamarádky pletařky internetem získané.

 

Co pro Tebe háčkování/pletení znamená?

Hodně. Myslím, že nejsem závislá, ale na druhou stranu popírání je 1. příznak závislosti, že.  Pletení mi přináší uvolnění a pocit, že je všechno jak má být. U ranní kávy stačí udělat jednu řadu a člověk se dokonale probudí a naladí. Před spaním zase kousek a člověk se zklidní a příjemně „dounaví“. A pak to plánování projektu. Je nutno zohlednit tolik věcí. Pro koho, z čeho a co vůbec. A pak ten výsledek. Mám vypozorované, že i když si moje děti můžou vybrat mezi mnou pleteným a kupovaným, sáhnou po pleteném od maminky. A to hřeje dvojnásob.

 

       Máš nějaký oblíbený materiál?

Vlna, bavlna a poslední dobou i bambus. Prostě co nejvíc přírodno. Chápu, že pletení je dřina a např. vlna se opravdu o něco rychleji obnosí, zplstnatí. Jenže to není její závada. To k ní prostě patří. A i potom takový svetr hřeje po ovcích a je příjemně měkký. A možná právě proto, že pletení je dřina, tak i k výběru materiálu by se mělo přistupovat zodpovědně a s rozvahou a nehledět jen na cenu a barvu. Za to se moc přimlouvám, protože mám kopřivku za ty děti v akrylu. Děti v něm asi nezmrznou, ale je to jako bychom kolem nich omotali pet lahve. Sice neprofouknou, ale nezahřejí a neporadí si ani s vlhkostí. Mám radost, že už i výrobci sportovního a funkčního textilu přišli vlně na chuť. Letos jsem viděla lyžařské i běžecké vlněné ponožky a např. i merino funkční prádlo. Mimochodem merino úplet se dá už koupit i jako metráž. Jediné, co ještě beru na milost, jsou směsové příze. Na ponožky například ideální poměr 80% vlna, 20% polyamid. Vlastnosti vlny jsou zde zachovány a umělá příměs drží tvar výrobku a zabraňuje jeho rychlému patovému proděravění.

 Jaký je Tvůj oblíbený výrobek/projekt/design?

Tak tady ze mě asi nevypadne nic konkrétního. Možná, že ten oblíbený je vždycky ten, co je právě na jehlicích. Momentálně je to svetr nazvaný „Jsem v zahradě“. Recykluji do něho všechny zbytky klubíček z minulého roku. Nejsem totiž žádný klubíčkový sysel. Nemám doma zásuvky, skříně a krabice plné vlny. Kupuji příze, když už není do čeho smysluplně zabodnout jehlice či háček.

 

 Kde všude jsi už pletla? Bereš si s sebou pletení ven:-)?

Většinou pracuji současně až na třech projektech a přeskakuji. Jeden je cestovní. Cestuje se mnou téměř všude. Další mám trvale v košíku v pracovně a sahám po něm automaticky při kávových siestách a návštěvách. Poslední v ložnici u postele. Tady to pravda trochu naráželo na manželův odpor. To jsme ale vyřešili tím, že už plete taky. Momentálně se z něho stává specialista na pletení ponožek na 4 jehlicích J

 

 Má pro Tebe pletení/háčkování nějaké záporné stránky?

Nevím o nich.

 

  Jaký je Tvůj pletařský sen?

Já myslím, že ten už je z velké části splněný. Zkusila jsem si už uplést hodně. Od extrémního pletení na jehlicích síly násad od košťat až po háčkování krajek z šicích nití nebo pletení z marcipánu. Tak snad jen ještě víc pokořit ten kolovrátek. A do stáda přihodit nějakou tu merino ovci či mohérovou kozu.

 

Děkujeme za rozhovor!