Inspirace z dědečkovy zahrady aneb o babiččině čtverci

V dalším díle našeho seriálu o inspirativních osobnostech českého a moravského vlněného světa, vám s radostí představujeme Petru alias Petku a její blog Dědečkova zahrada. Jak název napovídá, Petka v něm nejčastěji sdílí své zahradnické zkušenosti, ale obzvlášť v zimě jsou na jejím blogu příspěvky vlněné víc než hojné.

Jak a kdy jste se naučila háčkovat/plést?

Háčkovat mě naučila babička, bylo mi šest nebo sedm let. Plést jsem se učila s babičkou naněkolikrát, ale nakonec jsem to zvládla až během prvního těhotenství sama podle nějaké příručky. Příručka měla totiž - naštěstí - mnohem víc trpělivosti než naše Jezinka :-)

Co pro vás háčkování/pletení znamená?

Odjakživa ráda pracuju rukama. V dětství jsem ruční práce považovala za prima hru, pak když byly děti malé, byly ruční práce způsob, jak je obléct do něčeho jiného než do socialistické uměliny, a dneska pro mě háčkování znamená mimořádně příjemný odpočinek s výsledkem zaručeně hmatatelným.

Máte nějaký oblíbený materiál?

Úplně jsem se zamilovala do tenoučké LACE od DROPS kvůli hebkosti a do LANG YARNS kvůli barvám. A mám ráda obyčejnou bavlnu.

Jaký je váš oblíbený výrobek/projekt/design?

Granny square, jasná věc :-) Nemusím počítat vzorek a myšlenky si běží, kudy chtějí. Nebo se spolu se mnou povalují v křesle, což je častější varianta.



Kde všude jste už háčkovala/ pletla? Berete si s sebou háčkování ven:-)?

Háčkuju doma, pochopitelně na zahradě, na návštěvách, v dopravních prostředcích, ve škole (zatím ne při hodině), když čekám na úřadě, u doktora - a v autě, když stojím v koloně. To na mě pak troubí ze všech světových stran.



Má pro vás háčkování/pletení nějaké záporné stránky?

Dvě zásadní. Jednak nerada zapošívám konce příze, a tak mi dokončení vždycky trvá nepřiměřeně dlouho, a druhak odbyt: mužovi a našim klukům stačí každému jedna šála (a tu už samozřejmě dávno mají), naše holky sice tu a tam přijdou, že by něco chtěly, ale kde jsou ty zlaté časy, kdy děti rostly a byla radost pro ně plést, šít či háčkovat pořád něco nového. A  vnoučata nikde... Achjo.



Jaký je váš vlněný sen?

Zpracovat babiččina klubíčka, to bych si fakt moc přála. Jenže místo toho, abych zpracovávala, přikupuju a vytvářím další zbytky a zbytky zbytků, čímž se můj vlněný sen mění v manželovu noční můru :-)

 

Děkujeme moc za rozhovor!